K novej úprave postavenia žandárstva  v ČSR došlo osem rokov po prijatí zákona č.299/1920 a to prijatím vládneho balíka zákonov, ktorými sa menili a dopĺňali doposiaľ platné zákony o „četníctve” a bezpečnostnej stráži. Touto novelou došlo na jednej strane k posilneniu právomoci žandárstva, na strane druhej však aj k ďalšiemu zásahu do občianskych slobôd príslušníkov tohto zboru.

Do roku 1928 pri výkone služby zahynulo 45 žandárov[1] a mnoho z nich utrpelo ľahšie či ťažšie zranenia. Cieľom predkladanej novely zákona o žandárstve okrem iného bolo zvýšiť osobnú bezpečnosť samotných žandárov pri výkone služby. Navrhovaným prostriedkom, ktorý to mal docieliť bolo zvýšenie právomoci použitia strelnej zbrane. Spravodaj ústavno-právneho výboru posl. dr. Králik vo svojom referáte k poslaneckej snemovni pri prerokovaní tejto novely zdôraznil, že „četníctvo” i vojsko spájajú takmer identické služobné pomery a tiež, že navzájom dochádza k vzájomnému porovnávaniu týchto zložiek. Avšak „vojsko jen v delších obdobích je povoláváno, aby na bojišti nechalo své statky a životy pro zájmy vyšší. Četnictvo však je v neustálém boji s nekalými živly, bohužel i s vraždícími živly, a přes všechno to, že četnictvo tolik zkouší, nikdy nezakolísalo ve službě a věrně a neochvějně plní své povinnosti, jak to zákony a předpisy přikazují. Neodstraší je to, že příslušníci četnictva nechávají ve službě své zdraví a mnohdy i život”.[2]Doposiaľ platný zákon o žandárstve z roku 1920 umožňoval službu konajúcemu žandárovi použiť zbraň, len v prípade, ak útok naň bol podniknutý, teda žandár aj v prípade bezprostredného nebezpečenstva musel čakať na moment, keď bude napadnutý on, až potom mohol tento útok opätovať.[3] Tieto služobné predpisy sa však stávali „pod vplyvom doby” nedostačujúcimí na to, aby bola zabezpečená dostatočná telesnú bezpečnosť žandárstva. Poukazovalo sa na fakt, že „nyní musí také zápasiti se živly záludnými, které jsou skoro vesměs opatřeny nejmodernějšími zbraněmi”.[4] Práve po novelizácii zákona o žandárstve zákonom č. 28/1928 získali žandári právomoc „zakročovať semknutě pod jednotným vedením” a použiť zbraň aj v prípade ak im útok bezprostredne hrozí.[5] Presne išlo o tieto prípady : 1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn aneb který mu bezprostředně hrozí nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje; 2. jestliže nebezpečný zločinec, proti kterému četník zakročuje, na vyzvání četníkovo se nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt; 3. nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu; 4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti. Zakročuje-li četnictvo semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních lidu, platí o použití zbraní předpisy platné v tomto směru pro vojsko.[6] Žandári teda týmto predpisom získali právo použiť zbraň bez toho, aby čakali kým na nich bude útok podniknutý. Podmienkou v záujme zabránenia čo najväčšiemu množstvu prehmatov zo strany žandárov však bola podľa zákona povinnosť, „že zločinec musí býti vyzván, aby se vzdal, a že teprve tehdy, když na vyzvání se nevzdá, může četník užíti zbraně”. Okrem § 13, ktorý upravoval použitie strelnej zbrane došlo aj k úprave §24 , ktorý sa týkal ženby príslušníkov žandárstva a §25 ten sa týkal služobných platov, stáleho i prechodného ubytovania žandárstva. V oblasti služobných platov a stáleho ubytovania žandárstva bolo určené, že to bude opatrené zvláštnymi predpismi. Čo sa týka prechodného ubytovania žandárstva v prípade jeho sústredenia, tu sa mali vzťahovať rovnaké predpisy ako pre vojsko.[7]

Prijatie novely zákona o žandárstve z roku 1920 neprebehlo v Poslaneckej snemovni bez výhrad zo strany opozičných strán. V rozprave k navrhovanej novele vystúpilo množstvo poslancov z rozličných politických strán a to tak opozičných ako aj koaličných. Jednoznačne najnegatívnejšie vystúpili proti predkladanej novele poslanci za KSČM. Poslanec Haken tento balík prijatých zákonov označil za opatrenia vlády „jimiž se umožňuje zákonnou formou buržoasní diktatura a teror. Buržoasní vysoká byrokracie vypracovává tyto návrhy tak rafinovaně, že hlavní jejich smysl je zabalen do nenápadného obalu a opatřen velmi nevinným, často i sympatickým názvem”. A ich hlavný zmysel videl v tom, „že sa nimi dá četnictvu a policii možnost snadnějšího útoku zbraněmi proti lidu”.[8]Landová-Stychová, ďalšia komunistická poslankyňa , ktorá vystúpila na strane proti, potom obvinila vládu, že ide „o zostrenie opatrení proti nepohodlným vyšetrovancom a politickým väzňom”.[9] Ďalším opozičným táborom poslancov, ktorí vystúpili na strane proti prijatiu tejto novely boli poslanci za československú stranu národne socialistickú. Tyto neodmietali predkladanú novelu ako celok. Ich námietky smerovali k častiam, ktoré zasahovali do osobných slobôd príslušníkov žandárstva. S časťami, ktoré posilňovali právomoci „četníctva” súhlasili. Jedným zo zaujímavých návrhov na zlepšenie bezpečnosti žandárstva sa prezentoval za československú stranu národne socialistickú posl. Bergmann. Ten navhol, aby žandári konali službu v civilnom úbore. „Jest jasno, že služba bezpečnostní musí býti konána nepozorovaně, takřka neviditelně, má-li při dnešní routinovanosti zločinců míti úspěchy. Také nebezpečí služby je nenápadným úborem civilním zmenšeno.”[10] Poukazoval na fakt, že z 800 civilných agentov štátnej polície nepadol doposiaľ ani jeden. Naopak, žandárov podľa neho zahynulo až 56, teda ešte zvýšil počet uvádzaný v správe ústavno-právneho výboru. Veľmi zaujímavou zmenou bolo ustanovenie §24, ktorým pri uzavretí manželstva žandára bolo potrebné okrem iného povolenie príslušného veliteľstva,  po prípade ministerstva vnútra. Táto zásada bola platná už v predošlom období, no nebola právne zakotvená v zákone o žandárstve. „Dosavadní zákon ustanovuje toliko, že příslušníci četnictva se smějí ženiti jen, když jsou definitivní a dovršili čtyřletní službu u četnictva nebo 30, rok svého věku, nedotýkaje se přímo otázky úředního povolení ke sňatku”.[11] Proti navrhovanej verzii vystúpilo viacero poslancov. Spomeniem vystúpenie poslanca Bergmanna, ktorý sa v otázke uzatvárania manželstiev žandármi postavil proti nutnosti získať povolenie príslušného veliteľa. „Četnický gážista je plnoletým, zralým, inteligentním, elitním, vzorným, rozumným a odpovědným k tomu, aby pečoval o bezpečnost a klid uvnitř státu, aby chránil občana před zlotřilými, nebezpečnými individuy a nasadil v zájmu klidu, pořádku a bezpečnosti třeba svou kůži a život – ale není zralým, rozumným a odpovědným, má-li voliti družku života, a proto je nutno, aby jako neplnoletý v této záležitosti postaven byl pod kuratelu pečlivé a rozumné matky, četnické správy”.[12] Z námietkami voči tomuto paragrafu vystúpil aj poslanec Brodecký za čsl. soc. dem. stranu dělnicku. Okrem iného tu nastolil aj otázku alimentov, ktoré ešte podľa zákona platného v monarchii žandári neboli nútení platiť. No v republike to už bolo zrušené a žandár bol povinný platiť. Nastolil tak zaujímavú otázku. Čo ak „četník prosí o povolení ženění s nemanželskou matkou jeho dítěte a tohoto povolení nedostane? Kdo v tom případě bude platiti zaň alimenty? On k tomu nemůže býti právně nucen, neboť by si chtěl nemanželskou matku vzíti za ženu, ale nemůže. Stát zas nemůže býti soudem uznán otcem a tedy také ne ku placení alimentů. Matka ovšem má nesporné právo, aby jí někdo pomohl vyživiti děcko. A žíti v konkubinátě to jistě nepovznese prestiž četnického stavu”.[13] Rovnako ako posl. Bergmann aj on uviedol niekoľko konkrétnych prípadov. „Mohu konstatovati, že nebylo dáno povolení jednomu strážmistru k ženění s dcerou čelného sociálně demokratického funkcionáře, v jiném případě nebylo dáno povolení k oženění se s matkou dvou nemanželských dětí četníkových proto, že její matka byla kdys r. 1919 potrestána pro předražování 1 litru kozího mléka. To bylo ve Slezsku. Na Slovensku pak nebylo povoleno, aby si vzal četník nemanželskou matku svého děcka proto, že byla sestrou starosty obce, zvoleného na program komunistický. V takových případech bych mohl pokračovati do nekonečna, aniž bych přihlédl k případům, kde svobodný staniční velitel sám si chce některou dívku vzíti a proto ji nedoporučí za ženu svého podřízeného a tak zničí štěstí dvou mladých lidí.”[14]

So svojimi pozmeňujúcimi návrhmi týkajúcimi sa §13, 24 a 25 vystúpilo množstvo ďalších poslancov z rôznych politických strán. Ani jeden pozmeňujúci návrh nebol prijatý. Novela, ktorou sa dopĺňali zákony o žandárstvea brannej stráži bola prerokovaná na 123. schôdzi, následne bola prerušená[15] a k definitívnemu prijatiu došlo na 126. schôdzi. Na tejto schôdzi potom ešte došlo k prijatiu dvoch vládnych rezolúcii, ktorými sa 1. Ministru vnitra se ukládá, aby v největší možné míře doplnilo výzbroj četnictva na každé stanici opatřením jízdních kol a motocyklů, jež s největší možnou rychlostí umožňují stíhání zločinců.2. Ministru vnitra se ukládá, aby pro bezpečnost četníků stíhajících zločince nebo vůbec na nočních obchůzkách používati se mohlo na každé stanici psů ochranných a aby všem četnickým stanicím poskytovány byly příslušné paušály na výživu a opatření těchto psů.[16]

Ako som už v úvode naznačil vládna novela zákona o četníctve mala dva strany mince. Na strane jednej došlo k výraznému zvýšeniu právomoci a samotnej bezpečnosti žandárstva. Na strane druhej však týmto nariadením mohlo dôjsť k zneužitiu týchto právomoci a k neoprávnenému a neadekvátnemu zásahu proti obyvateľstvu. Najmä v období veľkej hospodárskej krízy boli žandári často využívaní na to, aby potlačili rôzne robotnícke demonštrácie. Nesporným negatívom, povedal by som až spoločenským stigmatom bola pre „četníctvo” určite aj povinnosť získať povolenie veliteľstva na uzavretie manželstva. Bol to ďalší významný zásah do občianskych práv žandárstva po roku 1927, kedy bolo žandárom odobraté volebné pravo.


[1] Referát posl. spravodaja Dr. Králika. Dostupné na : http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123001.htm. V rozprave však posl. Bergmann uviedol, že padlo 56. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123003.htm

Rovnako taký počet uviedol aj posl. Borodecký, ten tiež pripomína, že četníctvo vykazuje 82 samovrážd. Dostupné na : http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123004.htm

[2] Referát posl. spravodaja Dr. Králika. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123001.htm

[3] Konkrétne mohlo dôjsť zo strany „četnícva” k použitiu zbrane v týchto prípadoch :  1. při nutné obraně, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, anebo jímž se život jiné osoby ohrožuje; 2. nelze-li jinak překonat odpor směřující ke zmaření jeho služebního výkonu; 3. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti. Proti osobám vojenským má četník službu konající všecka práva stráže vojenské.NS RCS 1918-1920. Zákon o četnictvu. tisk.2212.§13 Dostupné na:  http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2212_00.htm

[4] Referát posl. spravodaja Dr. Králika. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123001.htm

[5] SCHELLE,Karel.: Organizace Československého státu v medzivalečném období. Eurolex Bohemia, Praha : 2006, s.392.

[6]Zákon jimž še doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1382_00.htm

[7]Zprávaústavně-právního výboru o usnesení senátu (tisk 1277) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 44 a 4 5), jímž se doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti. Dostupné na:

http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1382_00.htm

[8].NS RCS 1925-1929, stenoprotokoly, 123 schôdza, 24. ledna 1928. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123003.htm

[9] Bližšie pozri NS RCS 1925-1929, stenoprotokoly, 123 schôdza. Dostupné na: http://www.snemovna.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/124schuz/s124008.htm

[10] NS RCS 1925-1929, stenoprotokoly, 123 schôdza. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123001.htm

[11] Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení senátu (tisk 1277) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 44 a 4 5), jímž se doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1382_00.htm

[12] NS RČS 1925-1929, stenoprotokoly, 123. schôdza, 24. ledna 1928 . Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123002.htm

[13]NS RČS 1925-1929, stenoprotokoly, 123. schôdza, 24. ledna 1928 . Dostupné na:  http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123004.htm

[14] NS RČS 1925-1929, stenoprotokoly, 123. schôdza, 24. ledna 1928 . Dostupné na:  http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/123schuz/s123004.htm

[15] prerušila ju rozprava o tzv. Svätogothardskom prípade

[16]NS RČS 1925-1929, stenoprotokoly, 123. schôdza. Dostupné na:   http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/126schuz/s126004.htm